citům z nich plynoucím značný zájem. Aktivně se zajímají o pohlavní spe–
cifika chování svých rodičů. Je velmi významné, aby děti mohly oba rodi–
če sledovat v jejich běžné komunikaci a činnostech. Aby mohly konfronto–
vat mužské a ženské strategie řešení problémů, reagování, postojů. Právě
toto období se ukazuje jako velmi významné pro přijetí identity vlastního
pohlaví, pro představu sexuálního partnera a jeho chování, pro život v páru.
Více se touto otázkou výzkumně zabývala v ČSSR I. Šípová a další (Šípo–
vá, 1985).
Sebepojetí má složku kognitivní (obsah a strukturu), afektivní (vztah
k sobě a sebehodnocení) a konativní (motivační a seberegulační funkci)
(Blatný, Osecká, Macek, 1993).
Při bližší analýze vývoje jednotlivých složek sebepojetí lze tvrdit, že dítě
od raného věku „filtruje“ svou informaci o světě i o sobě samém přes cho–
vání, slova a posléze postoje rodičů a dalších členů rodiny k sobě samému,
jiným lidem, institucím, hodnotám materiálním i duchovním. Pravděpo–
dobně právě raná interakce má celoživotní vliv na další psychický vývoj dí–
těte a na určité modely jeho chování (komunikaci, postoje k partnerovi, vý–
chovné postoje k dětem) (Kotásková, 1987, str. 28).
Ve většině učebnic vývojové psychologie je uváděno, že zavržení dítěte
rodiči v raném dětství má určující význam („toxický vliv“) pro celý další
vývoj osobnosti. Kotásková ve svých longitudinálních výzkumech však na–
chází už v šesti letech dítěte prezenci jeho samého závislou na jiných pod–
mínkách než na „obraze“ dítěte viděného rodiči. Sama autorka však uvádí,
že tyto „negativní“ vklady bezesporu komplikují adaptační procesy, navo–
zují různé obrany a deformují sociální vztahy i vztahy k sobě. Jsou zdrojem
negativních emocí a postojů. 
Stále častěji je nalézána souvislost či pramen v negativních okolnostech
počátků sebepojetí a vytvoření motivace stálejšího typu tzv. „motivace stra–
chem z neúspěchu“. Tento typ převládající motivace jedince někdy celoži–
votně determinuje jeho cílesměrnou činnost a v situacích zaměřených na
výkon takový jedinec opakovaně selhává (Kotásková, 1987, str. 26).
29
<< první stránka   < předchozí stránka   přejít  další stránka >   poslední stránka >>